Je leto. Statisice Ukrajincu dočasně umistěnych v Česko-Slovensku okupuju vlaky a autobusy směřujici na vychod. V devadesati procentach to su baby s děckama, kere se jedu podivat dodom za babku a dědkem, zkontrolovat latyfundyje,

navštivit kamošky, nakupit domaci špek, klobasky, samohon a vratit se zpatky do Česko-Slovenska, kde se sice zatim nebojuje, zato su oba staty ožebračovane svojima legalně zvolenyma Eurohujerama.

To su fakta, o kerych možete dyskutovat, možete se rozčilovat, že temu tak je, ale to je asi tak všecko, co s tym možete robit. Popsala to už v červnu skvěla reporterka ČT Marketa Kutilova. Asi bysem měl napsat byvala reporterka ČT, bo ju kdosik přinutil neenem svuj přispěvek smazat, a navic asi ze vzteku, že nemože pravdivě reportovat, si smazala cely svuj fejsbuček. Neni hezčiho přikladu, že propaganda ČT nepotřebuje pravdivy pohled. Ale o tym sem fčil psat nechtěl.

Srandovni je, jaku taktyku použiva jeden z dopravcu k temu, aby ubohym Ukrajincum, cestujicim dodom na dovolenku, znepřijemnil život.

Idealni trasu pro mnoho lidi cestujicich na Ukrajinu je LEO Express. Vyjižďa z Praglu okolo osme večer, o pulnoci přistupi lidi na Svinově, ve štyry rano přestupite v Košicach z LEO vlaku na LEO bus a v osum už možete v Užhorodě pit expreso za deset kaček.

Synci z LEOša si ale řekli, že pomsta bude sladka. ve štyry rano pipla asi šedesati Ukrajinkam s děckama esemeska, že spoj bude mět hodinu až tři zpožděni a že nemaju odchazat z nadraži. Tuž, kdo zna košicky autobusak tak vi, že aji vyslechova mistnost StB je přivětivějšim mistem. Rozglabene dveře, zima, hejna holubu vam seru na hlavu, kavarna žadna, hospoda žadna a jediny automat na cukrovinky a přeslazene sračky ma zablokovany mincovnik. Ale od zastavky nesmite odejit, bo kdyby nahodu Leoš přijel, tak na vas čekat nebude a dovolenka na Ukrajině je v dupě. Přitem centrum Košic je kilometer daleko. Kdyby ty kurvy poctivě napsali cosik ve smyslu „mate čas do dvanacti, valte si sednut do tepla kajsik na kafe“, pak by temu člověk rozuměl.

A tak baby s děckama mrznu, čumi před sebe a čekaju na cosik, co nikdy nepřijede.

V osum pipla babam nova esemeska – bus bude mět zpožděni pět hodin. Nikam nechoďte.

Usmali zme se na sebe ze synkama, bo pomsta Leoša se vydařila, někere baby začaly brečet, bo jim ujely drahe vlaky do Oděsy, Kyjeva a dalšich měst, prachy za listky jim nikdo nevrati. Děcka začaly polehavat po zemi posrane od holubu. My zme se ze synkama zvedli, bo zme dobře věděli, jak to bude pokračovat a odešli na vlakovu stanicu Košice, kde pravě oteviral nadherny Staničný pivovar. Dali zme se par pivek, vypražany syr a kupili si listek slovenskych drah na přimy vlak Košice-Mukačevo.

Když zme byli na hranici, pipla nam nova esemeska – bus bude mět zpožděni sedum hodin. Nikam nechoďte. Rozesmali zme se tak, že se až celnik Slovenského štátu zamračil a tvařil se, že nas necha vystupit, bo celnikum se přece nikdo posmivat nebude.

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Mukačevo

PS: Tyto situace se Leošovi stavaju praktycky každy den, už rok. Kdyby chtěl, davno to mohl řešit. Vymluvy na to, že jeho autobus čeka na hranici, su marne. Ma mět jiny autobus. Řešeni su jednoducha.

1. Vlak LEO može tajak vlak slovenskych drah jet přes Čiernu pri Čope až do Mukačeva.

2. Bus može přijet na pěši přechod Slemence, lidi přelezu, což je otazka par minut a na druhe straně može čekat jiny autobus

3. Bus nemusi trčet hodiny na přechodu Vyšne Německe, když padesat kilaku na sever je přechod Ubla, kery byva prazdny. Hodinove zdrženi by každa ukrajinska baba s děckem pochopila.

PS2: Už zme žrali nadherny boršč v naši oblibene mukačevske knajpě, když pipla nova esemeska. Bus bude mět zpožděni 10 hodin, neopušťajte zastavku 🙂

Všecky fotky su moje.